VZPOMÍNKA NA LETOŠNÍ ME V DÁNSKÉM AARHUSU
Když jsem před několika lety začal aktivně a pravidelně běhat, tak jedna z motivací pro mě vydržet v této aktivitě bylo snění. Představoval jsem si, že se dostanu na olympiádu, nebo že vyhraji PIM a odjedu domů s velkou slávou ve VW, a nebo také třeba to že budu mistrem světa J Ovšem realita bývá od snů hodně jiná. Těžko mohu po třicítce doufat v účast na prestižním mezinárodním poli. Ale zase na druhou stranu sny se mají plnit. I když se musí konfrontovat s výše psanou realitou a daným věkem. Člověk si musí najít kompromis. Třeba jako já letos, když jsem se účastnil ME v atletice veteránů mimo dráhu v dánském Aarhusu.
V běžeckém oddíle SAK Ložiska Karviná, který od nového roku reprezentuji mám trenéra a kamaráda v osobě Mirka Kravčíka. Mirek se pravidelně účastní veteránských šampionátů od MČR přes ME až po MS již několik let. Všechny jeho cesty a závodění po celém světě ze zájmem sleduji již několik let a tak hned první rok v jeho oddíle jsem neodolal a přihlásil jsem se s Mirkem a Honzou Szturcem na ME do Dánska kde jsem běžel 29.05.2009 desítku na silnici a o dva dny později půlmaratón.
Celá česká veteránská výprava odjížděla z Prahy večer ve středu 27.května lehátkovým autobusem. A protože jsem všichni jeli v nočních hodinách zájezdovým autobusem ležmo a většinou i ve stavu spánku, tak jsme se ani nenadáli a byly jsme v Dánsku. Organizačně všechno perfektně zvládali dlouholetí činovníci veteránského sdružení ČAS paní Slávka Ročňáková a Karel Matzner. Já jakožto úplný nováček těchto jejich pravidelných zájezdů a současně i nejmladší člen celé výpravy jsem s potěšením cítil jejich jistotu a zkušenost v organizaci a celého zajištění výpravy.
V druhém největším městě Dánska jsem se ubytovali v příměstském kempu u Baltského moře. Chatky byli celkem útulné a čisté. Na večerní posezení a následné přespání, včetně večerního vaření vlastní stravy bohatě stačily. No a protože Česko – Slovenská parta byla výborná tak nikomu nic nechybělo. Organizátoři pravidelně svolávali schůzky, kde se podávali podrobné informace nejenom ohledně ME. Během celého čtyřdenního pobytu jsem stihli mimo závodů také prohlídku centra města, návštěvu zábavného parku, nákupy, koupání v Baltském moři a i klobásky, vínečko a pivínko bylo J
V pátek jsem se objevil na startu silniční desítky. Původně jsem se jí nechtěl vůbec účastnit, protože půlmaraton za dva dny mi připadal jako důležitější. Ovšem Mirek mě přesvědčil ať nastoupím i na desítku. No a tak se i stalo. Vyběhl jsem se všemi evropskými účastníky v kategoriích M35 až M50 v 17 hodin a začalo se pěkně z ostra. Nikdy bych nevěřil, že Ti prošedivělí tatíci vyrazí tak zběsile kupředu ! Zamáčknutého v rychlém balíku mě ještě napadlo, že se to musí zpomalit a já půjdu do předu. No zpomalilo, ale jak kdo. Já měl první kilometr za 3´20 min. a to jsem byl dost v pozadí. Toto se ani moc nezměnilo při druhém kilometru za mých 3´18 min. Pouze jsem se už moc nemačkal s protivníky, poněvadž běžecké pole se řádně roztáhlo. V prvním
Druhý den v sobotu probíhaly dle programu ME krosové štafety. Český tým postavil dvě v M50 a M55. Mirek Kravčík se nominoval společně s Frantou Pechkem a Jirkou Westrmaierem do M55. Původně si chlapi mysleli, že půjde jenom o účastnickou čárku. Konkurence den před tím na desítce byla totiž v M55 značná a i u nás nejlepší a suverénní Mirek se vlezl sotva do první desítky. Pak ale dorazila startovní listina a při náročné matematice se zjistilo, že při troše štěstí se mohlo bojovat o bronz. A bojovalo ! První 4.km úsek běžel Jirka Westrmaier, který měl plánovaně nabrat co nejmenší ztrátu na třetí štafetu v pořadí. Jirka makal a při předání Mirkovi figuroval na 5.místě s více jak minutovým skluzem na třetí Švýcary. Nebylo to nijak skvělé, ale ani ne tragické. Oproti našim chlapcům totiž většina dalších týmů stavěla na první úsek lepší běžce. No a Mirek jako naše jednička nezklamal. Hned zpočátku dorazil čtvrté Němce a v druhé polovině se skvělým výkonem posunul před tuhnoucího Švýcara. Mirek již Frantovi předával do posledního úseku s komfortním náskokem na čtvrtý tým. No a Franta zkušeně doběhnul až do cíle, aniž by se musel strachovat o medaili. Kluci se moc radovali. Hlavně Jirka byl v sedmém nebi. Ale radost ve štafetě to nebyla jediná. Chlapci M50 ve složení Josef Kalát, Miroslav Matěcha a Aleš Ličman totiž vybojovali pro Česko první zlatou medaili na ME a historicky i ve štafetě. Vůbec to neměli jednoduché, protože přes vedoucí Brity se dostali až v posledním kole. I u nich byla radost po doběhu velká a dlouze oslavovaná !
V neděli se běžel půlmaraton a byl pařák ! Horko na Dánsko určitě nezvyklé nás všechny překvapilo. Chtěl jsem to ještě den před tím zkusit uběhnout v čase někde kolem 1:19´00 hod., ale již před startem jsem věděl, že to tak asi nebude. Začal jsem sice prvních 5.km dle původního plánu s mezičasem 18´24 min., ale v dalších kilometrech to šlo již tempově dolů. Striktně jsem si totiž hlídal až k 12.km tepy do 90% a při této podmínce rychlost klesala. Udělal jsem asi dobře, protože po 15.km jsem v mírném stoupání až do cíle bojoval ze svou morálkou a snažil se závod důstojně dokončit. Konečný čas 1:23´12 hod. asi nakonec nebyl propadákem, ale ještě chvilku a doběhl by mě zrychlující se Mirek Kravčík, který naopak ode mě běžel skvěle v čase 1:24´59 hod. na 7.místě v kategorii M55. Já jsem se umístil v M35 také na pěkném 7.místě, ale taková má spokojenost jako při předešlé desítce to nebyla.
Cesta zpět opět uběhla velmi rychle. Určitě si v budoucnu nějaký ten veteránský šampionát rád zopakuji :)
Komentáře
Přehled komentářů
pěkně jsi to popsal.Měl by si taky psát i na naša stránky.Určitě by se to oživilo. mčj
AARHUS
(mčj, 30. 5. 2010 13:55)