««««««« Petr Wala - šílený maratonec «««««««

Je to tak Petr Wala – šílený maratonec J Ovšem, když se podívám do mého tréninkového plánu, tak jsem měl ten den jít vytrvalostní běh v čase 2:40:00 hod. Předepsané dlouhodobé kompenzační tempo 4´47/km jsem měl dle tréninku podle P.Greifa již zrychlit směrem k intenzívní rychlosti přibližující se 4´16/km.

Zrovna na tento první jarní den jsem byl již vloni pozván známým polským ultramaratoncem a běžcem Augustem Jakubikem na běžeckou oslavu jeho 50.narozenin do Rudy Ślaskiej, která se konala současně s jeho jubilejním 50.ultramaratonem a 50. výročím založení města Ruda Ślaska. Tak jsem se rozhodl tuto poctu a trénink spojit v jedno. Odběhnu si v rámci závodu na 50 km kvalitní dlouhý tréninkový běh a budu mezi běžeckými přáteli z Polska. Bral jsem to jako dobrý kompromis v rámci mých běžeckých plánů v tomto období.

Současně se mnou byl pozván do Polska také Otto Seitl a Jarda Hrabuška z MK Seitl Ostrava a můj oddílový kolega Igor Heleš. Ve čtyřech jsem vyrazili z Ostravy brzy ráno s vědomím dostatečného předstihu. Ovšem předstih se brzo vymazal, protože dle původního výpočtu to do místa cíle nebylo necelých 100 km, ale plných 140 km ! Do toho se ještě vložila moderní technika ve formě GPS plánovače trasy, který nás dovedl pouze do sousedního města Gliwice. Nakonec jsem dorazili pouhých 15 minut před startem ! Rychlá prezentace, převléknutí a vyprázdnění střev s pětiminutovým odkladem startu nás zachránili. Igor i Jarda měli v plánu odběhnout celou padesátku. Já již avizovaný vytrvalostní trénink a Otto asi 10 km ve spojení s pozdějším indiánským během.

Naše předstartovní napnutá nervozita byla ještě zvýšená, když jsme zjistili, že se poběží na kraťoučkém 403 metrovém asfaltovém okruhu nerovné a nevalné kvality ! V tu chvíli mě napadlo, že jediné mé štěstí je má mp3, kterou jsem si připnul pod běžecké oblečení. Vrstev bylo dost, protože venkovní teplota těsně nad nulou a zatažená obloha nic pěkného neslibovaly. Na nové botky Asics-1130 jsem měl nasazen nakalibrovaný footpod a na prsou tepový pás vše k mým hodinkám Garmin Forerunner 50. Připadal jsem si jako kdybych se utrhnul od přístrojů a utekl z nemocničního JIP oddělení J Start jsme všichni včas stihli a na trať se vydalo asi padesát pozvaných běžců pět minut po desáté hodině ranní.

Hned po startu jsem se svým pohodovým plánovaným tempem 4´30 na kilometr propadl někde na závěr druhé desítky. Vůbec mi to nevadilo. Poslouchal jsem svou muziku, kontroloval rychlost a uběhnutou vzdálenost na hodinkách a běžel si své ...... prostě pohodička. Sledoval jsem i své české kolegy. Otto pomaličku běhal asi v třetí dráze, Jarda zpočátku pádil asi minutu přede mnou a Igor uvolněně běžel na celkové druhé pozici kousek za nám dobře známým Adamem Jagielou. Co pět kilometrů jsem se trošičku osvěžil čistou vodou a zakousnul banán nebo čokoládu, to především protože jsem vystartoval na lačno. Na 10.km jsem se ocitnul v čase 45´10 min., na 15.km v 1:08´00 hod. a na půlmaratonu v 1:35´15 hod. To už měl Igor v čele závodu na mě náskok více jak 12 minut a Jarda byl již kus někde za mnou. Otto střídal klus s chůzí a příležitostně fotil. Hudba v uších příjemně hrála, kilometry naskakovaly a já držel tempo a cítil jsem se výborně. Pomaličku jsem začínal předbíhat zpomalující se poláky, kteří mi dali i několik kol a mezi něž se zařadil i Jarda. Ani jsem se nenadál a byla tu třicítka v mém čase 2:15´00 hod. To jsem už mým pořád stejným tempem předbíhal velkou většinu běžců. Někde po 35 km (2:35´00 hod.)jsem zjistil, že běžím rychlosti která již nestačila pouze na Igora, který suverénně vedl celý závod. Má pozice již v první desítce a neustálé předbíhání závodníků mě přiměla k tomu, že jsem začal pomaličku uvažovat o pokračování. Cítil jsem se úplně v pohodě, běželo se mi dobře a tepy byly pořád v aerobních zónách. Pak když jsem uviděl Ottu jak bojuje a pořád střídavě běží a chodí ... bylo rozhodnuto. Přece to nezabalím dříve než Otík, poběžím dokud to bude fajn a udržím stávající tempo. A bylo to. Má vůle závodníka opět vyhrála. Prostě to neumím ... zabalit. Ani jsem se nenadál a byl tu maraton za 3:09´00 hod., a úplně zadarmo ! Ještě nikdy jsem takto v pohodě maraton neuběhl ! Navíc jsem měl poprvé v životě druhou polovinu maratonu rychlejší než první ! Igor měl maraton za 2:49:00 hod. a suverénně vedl. No prostě samé pozitiva. Otevřel jsem si plechovku Birellu, napil se a v klidu pokračoval. Počítal jsem již se zpomalením, ale dle pozdější individuální karty mezičasů jsem tempo 4´30/km držel až do cíle. Igor dokončil padesátku na prvním místě ve výborném čase 3:20´59 hod. a já na celkovém šestém místě v čase 3:45´57 hod. (nebyl tam Sandokan J). Jarda doběhl na 22.místě v čase 4:13´41 hod. a Otto si zapsal pomalu 20 překonaných kilometrů. Mou spokojenost ještě umocnilo mé 2.místo v kategorii do 39.let.

Takže je se mě ultramaratonec ! Na trati jsem si v závěru, kdy přece jenom už únava byla cítit, vzpomněl na kolegy a kolegyně v Brně kde se zrovna konal 48 hodinový mezinárodní ultraběh. I tato myšlenka na ně mě pomohla dokončit poprvé v životě delší trať než maratonskou. Vyhlášení vítězů, oslava narozenin a ultraběhu byla hodně honosná. Což ovšem v Polsku není nic zvláštního na většině závodech. Chutný obídek, zákusek, nealko, vodečka i pivínko bylo všem k dispozici. Dlouhá a hlučná dekorace všech účastníků a vítězů také nezaostávala. Všichni účastnici obdrželi kvalitní a krásné medaile, tričko a pamětní plakát se svým jménem. Igor i já jsme navíc nafasovali velké poháry, vytištěné diplomy a obálkový bakšiš.

Fajná byla i zpáteční cesta, kdy já jako řidič jsem pobaveně vnímal tři veselé a hlučné spolucestující, kteří se na oslavu našeho vítězství notně posilňovali jablečným a slunečnicovým pivem, jenž zakoupili před odjezdem v místním konzumu :-D Jedno jim musím dát za pravdu, protože bylo co oslavovat. Naše Česká výprava totiž do Polska přijela, viděla a zvítězila. Kroměřížáci se mohou na mezinárodním poli proti nám schovat .......

PŘEDBĚŽNÉ VÝSLEDKY

INDIVIDUÁLNÍ KARTA MEZIČASŮ IGORA HELEŠE

STEJNÁ KARTA, ALE MOJE :)