««««««« Petr Wala - šílený maratonec «««««««

Nečekal jsem tak mnoho reakcí :) Moc všem děkuji !
Jsem rád, že alespoň částečně jsem někomu na trati pomohl.

Vlasto díky za dlouhý popis. Užil jsi si také své :D
Marku, blahopřeji k super času v takových podmínkách a Tvém stavu ! Sašo a Mirku, poučil jsem se a získal novou zkušenost. Doufám, že mě to posílilo. Dnes už se cítím dobře a pomaličku se dávám do kupy.

Je DOBŘE,že jsi se poučil a budeš vědět, že žádný strom neroste do nebe.Teď si hlaně pořádně odpočiň a až do ME veteránů nechoď žádný závod ono to bude chvíli trvat,než se vzpamatuješ.

Ahoj Petře, nic si z toho nedělej, určitě by Ti nikdo z těch, co s Tebou běželi na 3 hod., neřekl, že jsi je zklamal. Vidím, že si dáváš pěkně zabrat, a tělo začalo protestovat. Já jsem taky vybouchl. Jsem rád, že se povedl aspoň ten Zurich marathon. A já se aspoň dozvěděl, kdo je ten kolega běžec, co jeden s Garethem do Zurichu, a potřebuje lůžko navíc :-). Vyprávěl mi to přítel manželů Kroužilových a můj šachový kolega (dlouholetý předseda našeho šachového klubu), který Vám zamluvil to pěkné ubytování.
Vidím, že svět je malý. Tak ať Ti to běhá a 2:40 brzo padne!

Já za tebou běžel úspěšně 24km (maraton za 3h byl pro mě moc nereálný cíl, ale přesto jsem do toho šel). Pak přišly křeče a postupně jsem zpomaloval. Doběhl jsem 2min po tobě. I tak díky za doprovod, bylo to super a i přesto, jak jsem to podcenil, jsem spokojený.

Tak snad za rok :)

Ahoj Petre, jsem jedna z tvych "ovecek" bezel jsem v bilem USK dresu a bile ksiltovce. Jo a byl jsem ten ktery svym pocetnym povzbuzovatelum vzdy hlasil ze se bezi v pohode jak si psal vyse. Skoda, ze jsi nerekl ze mas chut na cukry, kamosi mi tam podavali z kola kazdych pet kilometru gely a ja je nabizel vsem okolo. Skoro nikdo si ale nevzal... dost jsem to nechapal. Soucasne jsem taky jediny z te skupinky, ktery na tom 33km pokracoval v tempu a nakonec to dal za 2;59. Za tech 9 km jsem predbehl snad 50 lidi, bylo neskutecne jak byli nektery uplne prosity. Kazdpadne diky, bez tebe bych to urcite prepalil a pak dopadl jako vetsina. Ciao, a at to beha je to radost, Vojta

Po 27. km jsem držel tempo ty 4 min./km, pak to šlo dolů. Za obrátkou na Smíchově mi najednou ztuhli nohy a já musel zvolnit dalších patnáct dvacet sekund na kilometr. Na této obrátce jsem však uviděl Honzu Hřícha, jak je jen několik metrů přede mnou a je na tom opticky hůř než já. To mě psychicky nakoplo. Za 29. km jsem ho doběhl. Ptal se mě při tom, jaký je čas. Říkám mu 1:56 hod. Odpověděl mi, tak to je dobrý, to tam do tří hodin budu. Nebyl (3:21:44 hod.).
Teď, když jsem věděl, že v policejním mistrovstí jsem zase třetí, říkal jsem si, byla by škoda to vzdát. Zvlášť, když už do cíle chybí jen třináct kilometrů. Tempo mi kleslo na 4:30 - 4:40 min./km, ale pořád jsem ještě běžel. Nebál jsem se ani pověstného 35. km a maratonské stěny. Ta mě totiž potkala už na 27. km. Jediné, čeho jsem se začal obávat, bylo to, že mě doběhne vodič na tři hodiny :-)
Ale i když jsem běžel tak pomalu, kupodivu mě moc lidí nepředběhlo. Asi na tom nebyly o mnoho lépe než já. V Pařížské ulici už jsem si říkal, je to fajn, je to za mnou a už jen doklusával do cíle. Jenže už když jsem do Pařížské ulice zabočoval, viděl jsem běžce, který se zezadu rychle blížil. Byl za mnou tak sto metrů, možná víc a já si říkal, že během těch posledních čtyři sta metrů, co zbývalo do cíle, mě nemůže doběhnout. Když do cíle zbývalo posledních dvě stě metrů, otočil jsem se znovu. Běžec už byl za mnou snad jen deset metrů a pořád se rychle blížil. Byl to Erich Neugebauer! Nevím, kde se ještě ve mně vzala ta vůle, ale začal jsem sprintovat do cíle, což u diváků vyvolalo mohutný potlesk a Erichovi jsem se na pár metrů zase vzdálil.
Co bylo dál? Po doběhu do cíle, než jsem dojel domů, jsem asi pětkrát zvracel. Doma jsem se zvážil a měl o pět kilo méně než před startem! Změřil jsem si teplotu a ta se vyšplhala skoro na 38 stupňů. První jídlo jsem byl schopný sníst až kolem deváté hodiny večer...

Péťo, při tomto maratonu dostalo za uši asi mnoho z nás. Já měl cíl stejný jako ty v Curychu, zkusit běžet pod 2:40 hod. Ještě doma jsem si udělal kroužek na ruku, kde jsem si napsal mezi časy po pěti kilometrech. A v pátek na expu jsem se smál, když mi na stánku behej.com nabízeli tabulku s mezičasy na maraton začínající od 3:00 hod. výše.
O tom, že bych měl své plány přehodnotit a na osobák pro tento den zapomenout, mě nepřesvědčila ani modrá obloha a žhnoucí slunce.
Jenže už pár kilometrů po startu to nebylo ono. Po prvních pěti kilometrech jsem měl sice na plánované tempo náskok sedm vteřin, ale už na sedmém kilometru jsem cítil, že to nejde a měl chuť to zabalit! Desítku jsem měl za 38:02 min. To mě na jedné straně potěšilo, protože na plánovaný mezičas jsem měl strátu jen 12 sec., jenže na druhou stranu jsem věděl, že je zle. Navíc kousek před desátým kilometrem mě předběhl Honza Hřích a já se dostal na průběžně čtvrtou pozici v rámci Mistrovství policie ČR, které jsme v rámci PIMu měli. Myšlenky na vzdání závodu mě napadaly čím dál tím častěji. Vlastně, už jsem byl rozhodnutý, že ten závod vzdám. Jediné, co mě do té doby udrželo na trati, bylo to, že i v tréninku bych uběhl více než deset kilometrů. Tak jsem to chtěl využít aspoň jako trénink a přípravu na maraton v Tromso (Norsko), který poběžím 21.6.2009.
Tempo jsem zvolnil na 4 min./km. Půlmaraton jsem proběhl v čase 1:22:33 min. a říkal si, je to dobrý, když poběžím druhou půlku stejně rychle, budu mít v cíli čas 2:45 hod. :-)V Podolí bylo asi jediné místo, kde se mi běželo trochu líp. Možná mi pomohlo i to, že jsem si řekl, že prostě končím a teď šlo jen o to, říct si kde. Určil jsem si, že to bude 32. km. Třicet dva kilometrů je tak akorát na dlouhý trénink a to místo je kousek od šaten:-)

Peťo , jsi opravdu bojovník ,vzít na sebe zodpovědnost pomoci ostatním a pak i přes velké duševní zklamání a bolest dokončit marathon.Tohle ti v budoucnu může jen pomoct.
Se mnou to taky nevypadalo dobře, v pátek před PIM jsem ležel v posteli s teplotou. Tak čas pod 2:46 hodnotím dost pozitivně.
ahoj Marek

Jít dva dny před maratónem Hrabyň, to byla Petře pitomost, doufám, že Tě to poučilo, to totiž nemohlo jinak dopadnout, Hrabyň je těžký závod a vyprázdnil Tě z cukrů a to i kdybys klusal, tak po dvou hodinách jsi prázdný. Takže rozum do hrsti, zkvalitnit přípravu a na podzim těch 2:40 padne

Petře, to se prostě stane :-) Já jsem na svých vodičských 3:30 musel taky docela máknout. Čau Rosťa

Jsi hrdina-nevzdal jsi :-)) Bude líp.