HERVIS 1/2MARATON PRAHA
Do Prahy jsem se vydal společně s běžeckým kamarádem Milanem Celuchem. Jeli jsme den před závodem vlakem a mohu napsat, že cesta Pendolinem utekla rychle a v klidu. Když si představím naše dálnice v tomto počasí, tak to byl opravdu komfort.
V Praze na nádraží nás čekal další společný běžecký kamarád Gareth Davies, který nás ubytoval ve svém Pražském bytě na dvě noci. Dokonce nám již i zařídil registraci na závod, takže jsme frčeli rovnou do hajan. Po krátkém pokecu jsme zalehli a pěkně se do růžova vyspinkali.
Druhý den proběhla po malé snídani v několika etapách oblíkačka, kdy především já jsem se nemohl rozhodnout zda běžet v dlouhých nebo krátkých kalhotách. Nakonec jsem se rozhodl pro krátké ( letos poprvé ), nahoru jsem si navlékl v Praze osvědčený Tragédí dres ( mám potom na webu vždycky nějakou tu fotku :). Metrem jsme se včas dopravili do centra, kde jsme potkávali plno dalších kamarádů běžců ze všech částí republiky. Byla tam i výprava ze SAK Ložiska Karviná, což mě hodně potěšilo. Do toho dne jsem si jasně vybavoval předchozí ročník kdy jsem s jedním z nich odběhl celý půlmaraton ve výborném čase 1:19:32 hod. Jednalo se o Ericha Neugebauera, který mě ale zatím letos dost drtí. Byl tam i Miroslav Kravčík, jenž zase mohl být mým vodičem, tedy pokud by to nějak moc nenapálil.
Naše trojka před startem půlmaratonu. Zprava Gareth, Milan a já.
Všichni jsme měli nějaké ty veřejné minimální a neveřejné tajné plány na čas v letošním půlmaratonském vrcholu. Milan doufal, že se mu po delší nemoci poběží dobře a dá to pod 1:30:00 a tajně věřil v hloubější překročení této hranice. Gareth zase chtěl prodat svoji formu a předpokládal, že to dá pod 1:15:00, čímž ale zakrýval své vyšší ambice. No a já jsem po několika letošních slabých výkonech ustoupil ze svých plánů a veřejně jsem prohlašoval, že to zkusím dát podobně jako vloni, tj. minimálně pod 1:20:00 - každý lepší výkon bych bral jako zázrak, ale v pozadí jsem doufal, že to třeba trochu ujede blíž k mému OR.
Na startu jsme se všichni výše popsaní protlačili celkem dopředu, asi tak mezi prvních 100-200 běžců. Dost mě zarazilo, že se tam protlačovali Holandští důchodci, kteří již na první pohled patřili do zadních řad. Byla dost zima, protože od Vltavy foukal chladný vítr. Naštěstí nás pořadatelé vybavili silonovou vestou, která nás spoře oblečené běžce ochránila před úplným prochladnutím a ztuhnutím. Ve startovní mačkanici se totiž moc nemůžete rozehřívat cvičením, a už vůbec ne klusáním. Vítr mi naznačoval, že bude lepší běžet ve skupině a trochu se před ním schovávat.
Po startovním výstřelu jsem se okamžitě ocitl v kleštích, kdy s obou stran na mě tlačili sousedé, ale já se nedal a vyškubnul jsem se. Těsně po proběhnutí startovní čáry jsem zahlédl velkou pyramidu ležícívh běžců, kteří byli na sobě naskládání vpravo ode mne. Na samém dně hekalo pár důchodců z Holandska. Myslím, že příště už je ve předu asi nezahlédnu :) Asi deset metrů před sebou jsem viděl Ericha, který mi předem avizoval, že poběží tempem 3:40 min./km, tak jsem se ani nesnažil jej dobíhat. První stovky metrů jsou ve velkém chumlu a tady se vždycky tvoří skupinky běžců dle počáteční výkonnosti. Věděl jsem, že musím dobře vybrat a tak jsem se poslušně zařadil do jedné z nich. Ale po chvíli mě předbíhal Mirek a pokřikoval na mě, že se musíme přesunout o jednu skupinu dopředu, kde má svého věkového soupeře Františka Pecheka z Maratonstavu Úpice. No a protože tam byl i Erich, tak jsem souhlasil a zavěsil jsem se za Mirka, který značně zrychlil. Za chvíli jsme je měli a za další chvíli jsem srovnal zvýšenou dechovou frekvenci.
Tempo v této skupině bylo ucházející - sice trochu rychlejší než jsem plánoval, ale já byl rád, že se v pohodě držím Ericha a Mirka. Ale na nějakém pátém kilometru to začali mí kamarádí z Karviné trhat. K nim se aktivně přidával Pechek. Naštěstí jsem to až na jeden nástup všechno zachytil a udržel se ve skupině, která značně prořídla. Střídavě od nás odskakovali již výše zmiňovaní veteránští soupeři, kteří si pořád střídavě nastupovali, až jsem jeden takový nástup nezachytil a do skupiny před námi mi oba Karviňáci odskočili. Již jsem to vzdával. Nejsem totiž navyklý takto závodit a měl jsem strach, že se zavařím. No ale se mnou byl ve skupině i František Pechek, který samozřejmě vystartoval na doražení již značně vzdálené skupiny, ve které byl jeho soupeř Mirek Kravčík. Nevím co to do mě vjelo, ale já se za něj zachytil, a oba jsme z naší skupiny vypálili jako při nástupu do úniku z cyklistického pelotonu. Bylo to náročné, ale vydržel jsem to ! Po tomto mezi sprintu jsme oba úspěšně skupinu před námi dohnali a já jsem si nadával, že se mi to vrátí i s úroky později. Ale byl jsem rád, že tam jsem a po chvíli jsem to i vydýchal. Takže díky pane Pechek ! Poprvé jsem poznal jak se závodí. Psal se zhruba 6-7. km a dvě třetiny půlmaratonu byli před námi.
Souboj dvou veteránů nekompromisně pokračoval, až do doby kdy Mirek z naší skupiny utekl dopředu a Pechek již neměl síly na další dobíhání - později dokonce trochu ztrácel i na mě s Erichem. Oba jsme již zůstali za Mirkem i přes naší velkou snahu jej v závěrečných kilometrech dohnat. V jednu chvíli to již dokonce vypadalo, že ho máme, kdy jsme se přiblížili až na několik metrů, ale jeho skupina opět zrychlila a mi oba jsme již běžící spolu sami museli rezignovat. Hodně mi to připomínalo předešlý ročník, protože jsme s Erichem také běželi spolu za podobných mezičasech.
Já s Erichem při loňském Pražském půlmaratonu.
Do cíle jsem došvihal šestnáct vteřin za Mirkem a šest vteřin před Erichem. Všichni tři jsme byli spokojeni, ale hlavně Mirek se usmíval. Nedivím se měl výborný čas, druhé místo ve své věkové kategorii Mm50 a za sebou svého soupeře Pecheka.
Opravdu to Mirkovi na začátku letošní sezóny moc dobře běhá. Vůbec se již po několikáté zarážím nad vysokou výkonnosti našich místních padesátníků. Vždyť takové naše regionální jména jako jsou bratři Kravčíkové (SAK Ložiska Karviná), Petr Jadrníček (Lokomotiva Ostrava) nebo Alexandr Neuwirth (MK Kopřivnice) patří u nás v republice mezi špičku. Např. na nedávné Kobeřické dvacítce doběhnul Mirek ve výborném čase až na třetím místě, a nyní v Praze na druhém !! Je to hodně dobře pro nás mladší regionální závodníky, protože se máme co a od koho učit a navíc u nás třicátníků a čtyřicátníků je to motivace do dalších let se pořád zlepšovat. Je to také jasný důkaz, že až do pozdního věku se dá běhat na vysoké úrovni.
Ale zpět k Pražskému půlmaratonu. Milan Celuch dokončil hodně spokojen v čase 1:27:49, Gareth Davies byl z času 1:14:38 myslím mylně trochu zklamán. Já jsem spokojen, protože si myslím, že při porovnání mého času s nepříjemným větrem na trati možná forma vystrkuje růžky ( raději to zaklepu ).
Po závodě jsme se všichni tři usadili v jedné Pražské hospůdce, kde jsme si ještě s jedním Běžeckým Havířovským Pražákem ( Michal Jurášek ) udělali neoficiální mimořádnou schůzi našeho atletického oddílu Slavia Havířov a značně to zalévali pivem. Fotbálek naší reprezentace nám taky neušel, i když tento byl spíše k pláči .... O tomto večeru se raději moc rozepisovat nebudu, protože ..... Ale přikládám nějaké jeho foto :)
Jak se tak výše dívám tak vidím, že jsem se trochu více dneska rozepsal :) Jsem zvědavý kdo to teda bude celé číst až sem ( asi jenom já ). Přesto případným vytrvalcům děkuji !
Jurášek Michal :) Já a Gareth při pohledu na fotbal :(
V jednu chvíli jsme v tom všichni pěkně plavali :)
Po mejdle byl trochu hlad :)
Milan to pěkně táhnul :)
P.S.: Podíval jsem se také na záznam průběhu Pražského půlmaratonu vysílaného na České televizi. A jsem hodně zklamán. Tak za tohle platím měsíčně koncesi ! Oni si z nás snad dělají srandu ! Pokud to mělo zpopularizovat běh, tak to raději neměli vysílat nic, protože všichni potencionální budoucí hobby běžci, kteří to viděli, museli při tomto přenosu na svůj možný záměr rezignovat. Taková nuda není ani v Brně na Indoor !! Myslím, že by si měli tito rádoby profesionálové pustit Tragédi DVD z PIM 2006, aby věděli jak se dělá reporáž ! Ale to je můj názor - třeba to někdo vidí jinak.
Komentáře
Přehled komentářů
PS: František PECHEK 30.10.1953
maraton PB 2:19:20 hodin Havlovice 09.06.1984
Jeho brácha Vladimír PECHEK 02.11.1957,
s nímž jsem taky mimo jiné bojoval na 24 hodinovce
v Plzni, maraton PB 2:22:10 hodin Havlovice 09.06.1984, 100 km PB 7:17:17 hodin Havlovice 11.05.1996. Sandokan
RE: Forest
(-W-, 9. 4. 2007 18:11)Gratuluji ti k výbornému času v Bratislavě ! Človeče z tebe ještě něco bude :)
vyborně
(forest, 5. 4. 2007 12:01)
až teď jsem si našel čas, abych si přečetl tvůj reportík. Výborně, na začátek sezóny supr (i vzhledem k podmínkám).
Jinak k tomu dresu - na 90% jedu na PIM zase fotit. Jako krátkozraký mám celkem problém někoho identifikovat podle jiného dresu a natož obličeje. Třeba loni v květnu jsem tě párkrát vyfotil, ač jsme se ještě neznali - prostě jsi "náš" :-)
Záznam jsem shledl jako ideální spuávací prostředek 2 dny před Bratislavou... Raději 10 minut sestřihu, než 70 minut nudy!
Veteráni
(Mara, 28. 3. 2007 21:32)S Frantou Pechkem se velmi často potkávám na závodech ČP v běhu do vrchu a musím přiznat, že jen malokdy se mi ho podaří porazit...
Pro začátek stačí !
(-W-, 28. 3. 2007 19:08)Díky za gratulace, ale znáte to ..... vždycky chceme více :) Ale výsledek beru !
Blahopřeji Ti
(Rosťa B., 24. 3. 2007 18:54)Petře k dnešnímu výkonu. Na to jak jsi byl zklamán v Kobeřicích, můžeš být konečně spokojen. Kdyby v Praze nefoukal tolik ten vítr, tak jsi mohl atakovat OR.
Dodatečně blahopřeji k super výkonu!
(Vladimír PASTRŇÁK, 27. 12. 2007 19:54)